Přidat odpověď

Lassie, přesně takový vztah měla Tereza k mojí mamce. Žárlila jsem. U nás to bylo umocněno tím, že jsem týden po porodu musela do nemocnice, kde jsem byla dost mimo sebe, nemohla jsem ani kojit, takže mi dítě ani nedovolili vzít s sebou, prý jedině ho můžou šoupnout na dětské, což byla blbost, takže se starala mamka, panejo, jen si na to vzpomenu, zbláznily se jí hormony z péče o novorozeně, skoro nám ji nechtěla vrátit (mi to tedy neřekla, ale brečela před taťkou, který mi to řekl), to je abych to řekla dopodrobna, díky jakým okolnostem se tak stalo. Jedno období bylo hrozné, spíše tak kolem 2,5 roku, když jsme odjížděli od našich, tak dcera brečela, ale vyšumělo to, co více, otočilo se to do absolutní závislosti na mě, kterou jsme léčili přes psychologa, když jí bylo 6. Teď momentálně je OK, jsem její maminečka a nemá problém na jednu noc třeba zůstat u babičky, takže se tím netrap, koneckonců, maminka jsi ty, babička je babička