Tak to známe taky.
Všechno musela dělat maminka a tatínek nic nebo společně s maminkou. Ale pomalu se to lepší, prostě musela akceptovat, že někdy např. koupu já, někdy taťka, ať se jí to líbí nebo né. Byl a stále je to boj, ale pomalu se to lepší. Ono se to ani nedalo, já jsem prakticky pořád kmitala a manžel ten jenom nešťastně seděl.
Navíc čekáme druhé, tak už nebudu moct skákat jak píská. Jo a na hysteráky je nejlepší nereagovat, nebo odvést pryč do pokoje... Křik a třeba plácnutí má opačný efekt.