Přidat odpověď

Zakladatelko nechci Tě nějak zklamat, ale to, ež to bude s věkem lepší, jsem si u syna říkala od mimina taky. Byl děsně uřvané/uvztekané mimi, vzteklost mu přetrvala vlastně doteď. To brečení, pravda postupně přecházelo, v první třídě už brečel málo, protože pochopil, že se mu budou kluci smát, že bulí kvůli každé kravině. Ale vzeklost má prostě v sobě, tu těžko kontroluje doteď, je ve třídě třetí. (ehm -má to mít po kom, jeho otec je takový). JInak je syn šikovný, chytrý, bevadný kluk, takže tu vzeklinu jsem se naučila brát tak, jak je. Prostě ať se třeba vztekne, nereaguju, dneska už ví, že tím u mne ničeho nedocílí, to byl doporučila i Tobě. Já vím, že je to těžké, zůstat v klidu, když syn vyvádí, ale zkus to. Normálně buď u něj a nic nedělej, počkej, až se sám zklidní, ono to se opravdu lepšilo, jako mrně měl vzeklý záchvat třeba 10 i víc min, kdy podle mne ani neslyšel ani neviděl, co se kolem něj děje, dneska prostě jen vyžene vztek z těla (třeba přitom i mrská věcma, trhá hlavou apod) a je za chvilku klid. Jediné, co nesmí, tak se nemí vztekat u mých rodičů, přeci jen, jsou to už starší lidé a těžko to snášejí, ale tam už si dnes dokáže dát pozor a na děu s babi to nedělat - odchází už sám od sebe do jiného pokoje (byť s bouchnutím dveří).

Takže pevné nervy, hlavně klid, ber ho takového, jaký je, buď ráda, že je zdravý a nech ho vyvztekat s tím, že nesmí při tom nikomu ubližovat nebo nadávat. A malá rada , vyčtená z odborných příruček, které jsem v tu dobu četla, abych zjistila jak na něj - je dokázané, že mužský mozek je trochu jinak uzpůsobený, než ženský, když mluvíš na chlapa a on Tě nevidí, tak většinou ani neslyší, resp. slyší slova, ale nevnímá obsah, protože třeba myslí na něco jiného nebo se zabývá nějakou jinou činností. JAko doporučení je, aby, když chceš chlapovi - v tomto případě chlapečkovi - něco říct tak, aby Tě doopravdy vnímal, tak se mu při tom dívat do očí, vlastně ho donutit, aby se soustředil na to, co mu říkáš a klidně si to nechat i zopakovat, abys věděla, že to opravdu chápe. Tohle se mi velice osvědčilo a dělám to doteď, třeba v případech, když mu dávám nějaký úkol, potřebuji, aby něco konkrétního udělal. A ještě dřív jsem si k tomu sedala na bobek tak, abych měla hlavu v jeho úrovni, domluva "z očí do očí".