Přidat odpověď

jj, to , aby se šel vyvztekat vedle doma používám taky, dnes už tolik ne, ale dřív běžně. Když byl menší, tak jsem ho odvedla já, to byl schpný třeba i u těch dvěří stát, ječet a bušit do dveří, já držela mlčky kliku z druhé strany a čekala, až to přejde. Přešlo. prostě viděl, že není nárok si něco vyvztekat. Pak, když byl větší tak jsem ho posílala samotného, aby odešel, když to bylo fakt náročný tak i se slovy - vypadni a přijď až se uklidníš, nechci se na Tebe dívat, když řveš. Syna netluču a nikdy jsem netloukla, není to totiž k ničemu, jen by se víc zatvrdil, takhle se postupně naučil, že se řevem nevyřeší naprosto nic.

Podle mne se dá z Tvé strany natrénovat zachování klidu,byť v sobě to budeš mít a chvít ho nejlíp a nejrychleji praštit. Ale ono na to prý děti pak taky přestanou reagovat. Mám kamarádku, ta kluka řeže od školky , dnes je ve druhé a nepomáhá to, za chvíli bude kluk mít větší sílu než ona a už teď se po ní ožene zpátky, z toho bych měla, po pravdě, strach.