Přidat odpověď

Chci podpořit všechny maminky vzteklounů, zažila jsem si to s mladším Lukáškem. Věk 1-3 roky byl opravdu záhul, půlhodinový řev kvůli prkotinám, negativní reakce na cokoli (šel ke stolu k obědu a už od dveří(neviděl na stůl) hlásil, že chce něco JINÉHO). Pouhý nákup v krámku za rohem byl nervák (nejdřív se nechtěl oblíkat, pak chtěl si chtěl vzít boby přestože slezl sníh, pak nechtěl vejít do krámku, tam chtěl zmrzlinu a nedostal, pak nechtěl zase domů...5 záchvatů během hodiny). Kamarádky synkovi tehdy zrovna diagnostikovali Aspergera a bohužel jsem viděla moc podobností s naším Lukinkem. Docela jsem to s ní probírala a zkoušela jsem stejné postupy a zabralo to. Tedy hlavně naprosto pevný režim a pevná pravidla VŠEHO. Od rána omílat, co bude teď, co za chvíli a co později, aby ho nerozhodila žádná náhlá změna (např. teď si zaparkujeme ty vláčky, dáme si svačinku a pak půjdeme na cvičení - zopakovat 20X). Než dorostl do věku, kdy se dá Asperger diagnostikovat (cca 4 roky), stalo se z něj normální dítě. Po 3.roce se vše začlo výrazně zlepšovat, do školky šel až ve 4 letech a je v pohodě(teď je mu 4,5). Ano, je sice paličatý, velmi vyhraněný, snadno se naštve (a dlouho mu to vydrží), ale s dětmi normálně komunikuje, hraje si, jezdí na kole, na lyžích, zpívá, maluje...prostě náš úžasný Luky