Přidat odpověď

Tak nevím, jestli je to normální, ale ten "můj" chlap je na tom podobně. Taky jsem doma 5let a říkám si, že až půjdu do práce, tak to bude lepší. Ale teď musím říct, že se zlepšil, jen čekám, kdy se vrátí ke svému původnímu chování. Já bych to popsala, že je rozmazlenej, hloupej, vulgární blbec, když se takto chová. Taky je mi někdy líp, když jsem sama. Ale jak říkám, teď už je to lepší, poslední problém byl, že jsem si dovolila jít kamarádce k porodu a že jsem byla přes oběd pryč a doma nebylo vařeno. Místo abych přijela domů a někdo se mě zeptal, JAKÝ TO BYLO? Neb to bylo nepopsatelně nejlepší., tak jsem doma měla chlapa, kterej řval jako magor. Tak jsem se s ním nebavila, nechtěla jsem se hádat, tak jsem se nehádala. Dva dny jsme mlčeli, teda on vždycky s něčím vyjel, ale nikdo mu neodpovídal, tak v tom nemohl pokračovat, tak mlčel. Třetí den jsem mu navrhla, že odejdu pryč, jestli je se mnou život tak hroznej, taky jsem mu řekla, že svým kamarádkám budu pomáhat vždy, když to budou potřebova, i kdyby se posral (přišlo mi totiž, že si myslel, že mám nějakej řetěz a budu ho poslouchat, jak mám věci dělat a nebudu nikam chodit), dávám mu trošku "kouř", aby věděl, že život není zase až tak jenom o tom, že se budou točit věci kolem něho a celkem to jde. Ale je fakt, že u nás se situace zlepšila právě Vánocema, že jsme víc spolu.