Přidat odpověď

Myslím, že je to téměř v každé domácnosti, akorát o tom třeba každý nemluví. Můj partner po celým bytě válí fusakle a kam položí tričko, tak tam prostě leží do té doby, než ho uklidím, ale běda, jak mu něco položím do jeho komory. To spustí kravál, že mu tam dělám bordel. A takových věcí je fakt spousta. Včera zrovna říkal, jak moje mamka nabízela malýmu avokádo a v druhé ruce měla nůž. Tak to bych s ním souhlasila, že má pravdu, že to bylo nebezpečný, ale on k tomu dodal, že jsme všechny ženský stejný. Tak jsem se tak naštvala, že jsme se pěkně kvůli tomu chytli. Prostě je to všude podobný, akorát je fakt už na povahách, jak to kdo dokáže řešit. Já jsem taky cholerik, takže se pěkně občas pohádáme. Občas jen mlčím, když to vydržím a to pak přijde sám. Omluvama taky moc nehýří. Co by mě teda fakt štvalo, tak míchání do toho děti. Babo raď. Já se svou povahou bych mu to před tím dítětem vcuku letu vrátila, aby věděl, jak je to nepříjemný, ale ne každý na to má náturu. Dítě by mělo brát rodiče jako spojence a ne jako dva protivníky a ono si pak vybírá, ke komu se přidá. Když partner řekne, máma nás zlobí, tak to dost zabírá, když vzápětí řeknu, táta je bakanej Už s tím přestal.