Skramusko, ja tvoje nazory zcela chapu a respektuji a vubec neodsuzuji. Chapu cim jsi ovlivnena, starat se o vazne postizeneho v osmdesatych letech nebo na zacatku let devadesatych rozhodne nemohlo byt jednoduche. Ani ted to jednoduche neni. Ja mam dite s podobnou vadou, jako DS a bydlim v zemi s velmi dobrym systemem s peci a vzdelavani deti s postizenim. Situaci tak cerne nevidim. Je fakt, ze synovi je jenom pet a premysleni o tom co se stane, az mi bude 80 a jemu 50 me spolehlive privede do "depky". Ale vetsinou mame hezky "normalni" zivot.
No nastesti jsou to jenom teroie, tvoji maly neni jeste ani rok.