Přidat odpověď

vždycky budu mít o svoje děti strach - ale až se moje dcera stane matkou, pokud budu mít u ní tolik důvěry, aby mi svěřila svoje přání rodit doma, nebudu jí od toho zrazovat. Věřím, že ji budu schopna vychovat ke zodpovědnosti a zdravém úsudku. Pokud se rozhodne, že je pro ni bezpečnější rodit doma, podpořím ji. Pokud se rozhodne, že si chce zaplatit plánovaného císaře, podpořím ji.
Vnímám rozhodnutí jak a kde rodit jako intimní a vysoce osobní. Pokud mě dcera poctí natolik důvěrou, že o tom se mnou bude chtít mluvit a bude chtít znát můj názor, řeknu jí ho - řeknu jí ho i kdybych s ní nesouhlasila a řeknu jí i proč s ní nesouhlasím. Ale nebudu ji od jejího rozhodnutí zrazovat ani nabourávat její důvěru ve vlatní úsudek a ve vlastní tělo...
Stejně tak jsem to já měla se svojí matkou, a doufám, že takový důvěrný vztah si vybudujeme i s dcerou...