Přidat odpověď

.....rozvádím se, nejdřív jsem zažívala ponižování od manžela, psychické, pil, přestal chodit domů, nestaral se ani o mě, ani o dítě, nepomáhal, potřeboval "prostor",ale přede všemi hrál na oko superhrdinu. Po zjištění, že mě podvádí s mou kamarádkou, jsem později zjistila, že nejdřív byli milenci, následně mě s ní seznámil. Jí jsem se svěřovala se svým trápením s manželem a ona mě podváděla spolu s ním. Když jsem udělala cirkus, spoustu lidí se obrátilo proti mě, neboť manžel roznášel po okolí, že já jsem ho vyhodila z bytu kvůli úplně jiné záležitosti. Cítím se, jako bych byla viník vlastně já.

Prodáváme byt, nevím, kdo ze známých mi zbyl, bojím se na ně obracet, že jsou již naočkovaní od manžela, nedostávám na dítě ani halíř, prý nemá, protože mi musí platit bydlení, jsem na mateřské a včera se mi podařilo nabourat auto....

Jsem na dně a když jsem se chtěla dopátrat manželova jednání, tak jsem se od něj dozvěděla, že si za to můžu sama a jeho milenka (která ho vykopla, protože dala přednost svému příteli, který ač o tom věděl, tak si jí za to asi ještě váží, že ho podváděla) tak ta mi píše hnusné emaily, sprosté smsky a mě už opravdu dochází energie. Připadám si, že žiji v divném světě, kde je dobro potrestáno. Za snahu si vše vyjasnit jsem ještě víc trestaná.

Naštěstí mám kolem sebe pořád ještě pár lidí, o které se můžu opřít a na které se mohu obrátit. Ale tenhle podraz ze strany nejbližších mi na dlouho bere optimismus, že dobro existuje. Můžeme být rádi, že jsme zdraví, takže si nemáme na co stěžovat. Ale psychické zdraví je taky důležité.
Jak z toho ven? Kdy přestanu mít vztek a kdy si budu zase věřit a budu mít chuť žít?