Přidat odpověď

Prosím tě, kolik bratrů má tvůj manžel? Začínám mít pocit, že jsou z jednoho hnízda...

Proč nosit pláštěnku na horách, když může mít deštník?!? Přitom je to sportovec.Opravdu nechápu. Ale já jsem dospěla do stádia, že většinu jeho věcí fakt nenosím, max. se ho snažím přesvědčit, že by bylo dobrý, aby si je vzal do batohu a pak je to na něm. Pár historek z minulosti většinou postačí.

Já jsem ta, co nosí a studuje mapu mě to totiž moc baví ležet v mapách a plánovat trasy,a to dlouho před dovolenou.

Tak jedna s mapou: šli jsme v Jizerkách pěkně po hlavní červené značce, ta ale najednou záhadně zmizela a cestička se větvila na několik dalších. Manžel se vydal na průzkum a já s dcerkou jsme čekaly, až se ozve. Za chvíli se opravdu ozval, že už značku našel, po několika okamžicích se však z lesa ozval výkřik, pak příšerné sakrování s těmi nejhoršími výrazy, že zapadl do bažiny. Naše tehdy dvouletá dcera začala volat: "Tatínku počkej, já tě zachráním!" V tom jsem jí ale zabránila a čekaly jsme, až manžel přijde. Přišel zcela zuřivý, obě nohy nad kotníky zabahněné."To jsou ty tvoje výlety, to jsou ty tvoje značky!" Zuřil příšerně, všechno zelené od bažiny - boty, poniožky, kalhoty. Měl tehdy s sebou jedny jediné jeansy (na 14 dní dovolené, jinak samé šortky, přitom počasí v ty dny bylo dost studené). Dnes z toho máme dobrou historku kterou n čas od času obšťastňujeme známé. A jak to tehdy bylo s tou červenou značkou? Ty pěšinky tam byly proto, že místní věděli jak o bažině, tak i o tom, že značka vede přes trouchnivějící můstek. Ten na první pohled prý vypadal dobře,ale jak na něj manžel vstoupil, tak se pod ním prolomil.