Přidat odpověď

Mám dva kluky, dva roky od sebe, malému je rok a půl, staršímu tři a půl. Mladší je strašně pohodové dítě, věčně se usmívající, vyhraje si sám, je to mazel. Starší je oproti tomu noční můra. Asi tak od 9ti měsíců, kdy začal být mobilní, se neustále vzteká a dělá hysterické scény, bije brášku, jiné děti, bere jim hračky, tříská s věcmi, atd. Většinou bez důvodu, chce sýr, já mu ho podám, on s ním třískne o zem, že ho nechce a pak čtvrt hodiny řve. Každému dám hrneček s džusem, úplně stejný, ale on chce ten, co má bráška, tak ho praští a vezme mu ho. Dostali k vánocům vláčkodráhu, malý si s ní krásně hraje, starší k ní vždycky příde a rozboří ji. Cokoli mu nedovolíme skončí tak, že něco rozbije a pak sebou hodí na zem a hystericky ječí.

Manžel to odmítá řešit, tvrdí mi, že je to výchovou. Jenže já k oběma přistupuji stejně, oba je chválím, oba je objímám, oba je trestám (akorát toho mladšího nemám za co). Když bije nebo kouše brášku nebo něco schválně ničí, tak jsem nejdřív pár měsíců zkoušla domlouvat mu, absolutně bez výsledku, pak jsem ho zavírala do pokoje, aby se uklidnil, taktéž nic, a teď mu dám vždycky na zadek. Pomohlo to alespoň v tom, že už to nedělá přede mnou a já jsem většinou okolo, ale problém s jeho agresivitou to neřeší.

Jsem každý večer tak vynervovaná, že si říkám, že zatímco toho malého miluju k zbláznění, toho staršího snad nemám ani ráda a cítím se kvůli tomu hrozně. Ráno se ani netěším, až vstane, vždycky doufám, že bude spát co nejdéle, protože v minutě, kdy vstane, začíná ječet a hysterčit.
Poraďte mi co s tím? Přejde ho to samo nebo s ním mám něco dělat? Už jsem z toho fakt na nervy, on má třeba 5 hysterických záchvatů za hodinu, už rozbil televizi, okno, zrcadlo o hračkách ani nemluvím, bráškovi už ublížil nespočetněkrát.