Přidat odpověď

Souhlasím s Pišpetou. Starší syn je hyperaktivní, chodíme k psycholožce a v jeho dvou letech jsme byli posláni k psychiatrovi na konzultaci a pro léky. Psychologové nic nepředepisují.

Jinak si myslím taky, že žárlí a navíc hledá hranice. U nás doma jdou ty hranice hodně vidět. Starší ví, co si může u mně co dovolit a co ne, takže když je doma se mnou a s bráškou, tak je hodnější, než když je doma tatínek, který je na něj ve výchově méně přísný. Taky to jde poznat u babiček. Jak sám říká, tak tam mají hlavní slovo babičky, protože tam bydlí, a u jedné, která je na něj přísná, si moc zlobit nedovolí, a když je u druhé, tak tam je to volnější, a je tam drzejší, odmlouvavější, prostě méně poslouchá.
Taky bylo období asi před dvěma lety, kdy jsem skoro brečela, co to s ním je, ale každý den jsem ho do omrzení napomínala, kárala, občas pleskla přes zadek, a přineslo to své ovoce. Občas ještě mívá zlobivé dny - hlavně když je období úplňku, ale většinou je v pohodě.