Přidat odpověď

Ale jo, brání. Vidím to na mnohých ženách. A už to tady i padlo. Ony si často myslí, že je vše povinné a že je to vše jednoznačně dobré. Protože jim nikdo nenabídne jinou alternativu a nikdo jim většinou neřekne k čemu to přesně je a co přesně se zjistí. Dokonce se mnohé ženy, mne u prvních dvou těhotenství nevyjímaje, setkají s psychickým nátlakem ze strany lékaře, jakmile se přemýšlet opováží. Můj lékař se mnou mluvil stylem: "nebojte se maminko, děláme všechno pro vaše děťátko, tímto bezpečným testem se zjistí, jestli je děťátko zdravé", a když jsem chtěla podrobnější informace, bylo mi záměrně odpovězeno latinsky. Nejsem z daleka sama, kdo se s takovým přístupem setkává.
Když jsem chtěla spolurozhodovat o své péči (po té co jsem si za účelem zjištění informací musela sama napůjčovat literaturu- mj. učebnici porodnictví pro porodníky), dostalo se mi rady, že pokud nesouhlasím s péčí, která mi je nabízena, můžu jít někam jinam.
Můj lékař by mé přemýšlení podporoval pouze v případě, že bych díky němu usoudila, že on je chytřejší a svěřila sebe i dítě do jeho rukou.