Přidat odpověď

Ajko, já jsem z něho někdy fakt na mrtvici, hlavně mě to mrzí, i kvůli němu. U něj ta změna z dobré nálady na špatnou jakoby probíhá z vteřiny na vteřinu a bez nějaké zjevného a předem předvídatelného důvodu. Je pak těžké s ním vycházet. A přitom třeba sousedi a lidé, kteří ho potkají jen občas a nejsou svědky jeho nálad mi říkají, jak mám šikovného a vychovaného syna. Např. sousedi v ulici, které zdraví přes plot nebo už z dálky a dává se s nima do řeči. Přitom nemám pocit, že by to nějak hrál, že to tak prostě v něm je. Jako by v něm bylo víc osob.