Mě připadá docela smutný, že kvůli tomu, že tě manžel po x letech soužití nepřitahuje tolik jako na začátku, považuješ za přijatelný a pochopitelný důvod k nevěře.
Kdyby tě taky podváděl, kdyby byl hrubý, nestaral se o děti, nezajímal se o tebe atd., tak by bylo pochopitelné, že zatoužíš po kousku citu, ale když je manžel skvělý, jak sama píšeš? Víš, i ta sebevětší vášeň časem postupně vyprchává. Podle mě je skutečná láska především o tom, si kvůli milovanému člověku něco odepřít.
Vždyď si hrozně protiřečíš, jak můžeš psát, že manžela miluješ a vážíš si ho, přitom ho podvádíš JENOM PROTO že se ti už okoukal.