Přidat odpověď

Já zakladatelku chápu, v její situaci bych hodně přemýšlela o odchodu - ukamentuje mě tu klidně.

Já když mi bylo sotva 20 otěhotněla - partner o dítěti nechtěl ani slyšet, já zase nechtěla slyšet o potratu. No a dítko se narodilo - byla jsem bez prostředků, bydlela u rodičů. Pak jsem potkala milého, hodného chlapa, kterému vůbec nevadilo že mám dítko - je to dnes již více než 15 let. Že by mě přitahoval to moc ne, ale přišlo mi lepší býti s ním a ne na obtíž rodičům - jiná možnost tenkrát prostě nebyla. Spolu jsme si pořídili byt i další dítko. Ale ten muž mě vlastně nikdy nepřitahoval - byl silnější, vždy sliboval že zhubne - dnes váží ještě více samozřejmě a nepřitahuje mě vůbec. To ež je hodný, milý a stará se o děti mu zústalo. I já jsem už měla několik milenců, ale vždy to bylo jen spíš pro zapomenutí starostí doma? Dlouhodobý vztah to prostě nebyl. Snad jednou ano? Ale to byl zase kolega z práce, kde jsem si až pozdě uvědomila že se mě snažil získat na svojí stranu - já v té době ještě nebyla ani vdaná, ani nebylo druhé dítko - jen jsme spolu bydleli. Hodně teď lituji toho že jsem byla slepá. Kdyby ale jo, tak bych prostě o odchodu hodně přemýšlela. Jinak si myslím že chlap při mé nevěře nic nevěděl. Jinak sex milenecxmanžel jsem nikdy řešit nemusela - už dlouho spolu spíme tak jednou do měsíce. A i tehdy si vždy představuji někoho jiného.

Ukamenujte mě, ale prostě jsem se kdysivá snažila udělat vše proto aby se mělo dobře mé dítě...