Přidat odpověď

Také vím naprosto přesně co bych správně měla i chtěla...jak píšeš ty. Pro mněe to je šíleně dlouhá cesta...jde mi to pomalu. Musím nad vím daleko víc přemýšlet a hlavně si vždy v hlavě srovnat a uvědomit zda ta věc, kterou dcerka udělala stojí za ten humbuk. Hodně mě naučila i dcera sama. Ukázala mi několikrát,že pokud je nějaká vyhrocená situace a já na ni zareaguji kladně,empaticky a s nadhledem vyhnem se tomu abychom z prkotiny udělaly velký problém. Pokud jsem unavená ve stresu nervy mi ujedou i když dcerka vylije trochu vody. A dnes už taky vím,že přesně jak se v určité situaci zachovám já,tak se zachová i dcera...já na ní zakřičím,ona zakřičí na mě...já se rozčílím,ona se rozpláče. Já osobně podle RaR nevychovávám dceru,ale sebe.