Přidat odpověď

jako dítě jsem chtěla utýct z baráku snad každej víkend. Ale protože naši by to nezkousli jako ty/vy, táta by si pro mě dojel kamkoliv a spráskal by mě jako psa (taky jsem chtěla k babičce, ale bála jsem se co by jí naši udělali za to že mě u sebe nechala). Tak STRAŠNĚ jsem se těšila na to až mi bude 18 a budu si moct jít kam chci, jenže tátovo zaklínadlo - do 18ti za tebe zodpovídám, budeš tady a nikam!, se změnilo na to "dokud tě živim, budeš dělat co se ti řekne!" Já zase křičela že mu na jeho střechu nad hlavou kašlu a podobné věci. Tím teda docílil toho, že jsem se vyflákla na studium a šla pracovat, na privát a tak po různu, definitivně jsem se odstěhovala v 21. To se mnou nemluvil rok. Dneska jsme o 10 let dál a dobrý - sice mu nemůžu už úplně věřit, ale na běžné "provozní" věci se v klidu domluvíme, má hrozně rád mého synka a dělá mu prima dědu.
Moje spolužačka opravdu od rodičů utekla - na SŠ - bydlela po kamarádkách. Vrátila se po pár měsících, pak teda byla chvíli na šikmé ploše ale dneska je taky OK, vdaná, 2 dítka....