Přidat odpověď

aha, ne - nic dramatickýho nebo patologickýho, byli a jsou to normální rodiče. Akorát táta je cholerik a pracoval v Německu a domů jezdil jen na víkendy a to chtěl mít všechno v baráku na povel. A já byla v pubertě - chtěla jsem se chodit bavit, notabene s klukama !?!. Jenže on přijížděl v pátek večer, to jsme museli být nastoupený u večeře a pak někam jít znamenalo "to snad ne, dneska jsem přijel, to nemůžeš být aspoň jednou doma", v sobotu šli třeba s mámou takže já musela být s mladší ségrou, no a v neděli večer zas odjížděl..... Takže to nešlo dohromady. A když už jsem se náhodou dostala ven, to bylo dotazů, po návratu taky, ráno budíček v půl sedmý aby se mi nezkrátily žíly a tak. S mamkou byla domluva (resp. když jsme se nepohodly, byla bouřka ale pak zas čisto, s tátou bylo po každé debatě dusno na dlouho). Pracoval takhle od mých ca 14ti let do předloňska.