Přidat odpověď

Moje holčička je svérázná, hodně inteligentní, má jistě i své mouchy, ale má jednu moc pěknou vlastnost. Je totiž strašně hodná na druhé děti. Hodně se chce kamarádit, nikdy nebyla moc majetnická, až teď kolem tří let se občas o něco hádá. Nezažila jsem, že by na někoho zaútočila (kromě bráchy, ale to je jiná kapitola), nějaké dítě strčila, bouchla, nebo začala konflikt. Má to ale jednu velkou nevýhodu. V kolektivu je submisivní a je často bita. Máme sousedy s o dost větší holčičkou a ta si na ní dost dovoluje. Nedávno jí jiná kamarádka při konfliktu přetáhla koštětem po hlavě. Moje dítě se fyzicky nijak nebrání. Nemá to prostě v povaze. Učím jí, aby nebyla taková mouchy snězte si mě- aby, když jí někdo něco bere automaticky neodevzdávala (a pak ke mně nechodila plakat). Aby tomu druhému dítěti řekla, že je to její a hračku třeba nepouštěla. Nebo aby zakřičela nedělej to, to se mi nelíbí. Ale zakazuju aby se chovala stejně, snažím se jí vysvětlit, že to se prostě nedělá. Dnes jí ale jinak rozumná babička poradila před návštěvou kamarádky (která jí často bije), aby jí namlátila taky. Hrozně mě to rozčílilo. Těžko vysvětlit, že agresivita plodí vždy jen agresivitu a přeci se dcera nebude chovat stejně špatně jen proto,ž e to dělá někdo jiný. Navíc při její extra drobné konstituci není moc chytré někoho mlátit, protože by vždycky prohrála- nehledě na to, že se to nedělá. Jistě nejsem sama, kdo má takto submisivní dítě. Je jí dva a třičtvrtě a mě mrzí, že je s některými dětmi tak často postrkována, přijde o všechny hračky a dobrůtky. Od malička ji učím, že se má rozdělit, ale asi jsem to přehnala. Co byste poradily mé dceři vy ?