Přidat odpověď

vidím,že to máme stejné.Když byla Klárka v předškolní školce,měli tam holčičku co bila ostatní děti(nejen naši Kláru)jednou jsem pro ni šla do školky a na vlastní oči jsem viděla jak se napřahuje lopatkou,že Kláru bouchne,naše K.se jen přikrčila a čekala až ji praští.Zařvala jsem na ni-to snad nemyslíš vážně!jen se na mě podívala a Kláru přede mnou praštila.Učitelky to neviděly protože to bylo za domkem na hračky,tak jsem Kláru vzala k té holčičce a trvala na omluvě.Byla jsem tak vytočená,že mě napadlo to samé jako vaši babi.Ale,pokud je dítě takové povahy jako naše Klára-tak prostě jiného nebouchne.Samozřejmě to nic neřeší.Řekli jsme jí,že pokud se k ní někdo chová špatně,ať se mu vyhne a prostě si s ním nehraje.Celé prázdniny jsme se jí snažili vtloukat do hlavy,že si nesmí nechat od nikoho rozkazovat a dělat něco,co sama nechce.V září nastoupila do školy.Hned první týden měla ve škole střet s holčičkou,co keždému ve školce rozkazovala,co má dělat a s kým si hrát.Byli na záchodě a Klára chtěla jít na záchod u okna.Holčička jí řekla,že tam jít nemůže,protože na záchod u okna chodí pouze ona a její kamarádky.Klára jí po prázdninovém školení odpověděla,že záchod je pro všechny a bude chodit kam bude chtít.Že je ve škole a nemusí nikoho poslouchat,jen p.učitelku.Od té doby má od holčičky pokoj.Po tom,co jí Klára odpověděla zůstala stát a nezmohla se na slovo.Takže vím jak je těžké naučit dítě(které se od mala učí být hodné na ostatní děti,nebýt lakomé)bránit se