Ono je celkem jedno, jestli u vás doma chodí či nechodí Ježíšek. Ale dětská fantazie se dá zlikvidovat. To co popisovala Eva znám důvěrně z vlastní rodiny. Bratránek byl taky neustále "udržován v realitě" a v nějakých 10ti letech z něj byl člověk bez fantazie. Možná měl nějaký tajný vnitřní život, ale pak si dal hodně velkou práci, aby to nikdo z okolí nepoznal.
To není určitě tvůj případ, pokud si s dětma hraješ na hejkaly, pak jim umožníš fantazijní prožitek. To by u tety nešlo, už ji slyším, jak prohlašuje, že hejkalové jsou nesmysl a hotovo. Vánoce u nich byly jenom jméno a naklizený byt. Dárky si sice dávali, ale ani si je nezabalili a včeřelo se nahodile cokoliv. Vzpomínám si, jak jednou bratránek vyprávěl na to, jak mu hrozně nechutnal špenát a mám u řekla, že mu nic nedá, dokud to nesní.
Je na rodičích, jestli dětem nechají jejich fantazie bez komentáře, nebo ji jemně usměrní. každá na to máme svůj recept a každé dítě potřebuje jiné rámce. Jsou děti, kterým víra v "kouzla" pomůže překonat potíže a jsou děti které ji nepotřebují, případně ani nemají
.