Přidat názor k článku Dokdy má dítě věřit „na Ježíška“?

Jsem nábožensky tolerantní, i když mi to občas - upřímně řečeno - dá dost práce. Držím se do chvíle, než mi někdo začne něco vnucovat. (Bez ohledu na to, jestli je to Jehovista nebo kdokoli jiný.) Určitě bych nešla jen tak zničehonic vykládat dětem Jehovistů, jací jsou chudáčci, když k narozeninám nebo k Vánocům nic nedostanou, ani bych nešla nadávat rodičům Jehovistům, že dětem nic nedávají. Když se mě na to ale někdo zeptá, tak odpovím, že mi to přijde smutné, protože tím, že dětem dám k narozeninám a k Vánocům dárečky, přeci nikomu nijak neublížím. Pokud ale tato situace vyhovuje jehovistickým DĚTEM i RODIČŮM, tak je všechno v pořádku a necítím potřebu je napadat.

Ono je to takhle se vším, nejen s vírou. Uvedu příklad - třeba TELEVIZE. My ji máme, ale díváme se na ni dost málo. Pokud ale někdo televizi nechce a vyhovuje to tak CELÉ JEHO RODINĚ, tak mi to přijde naprosto v pořádku. Nepřijde mi ale v pořádku, když třeba rodiče televizi nechtějí a děti ano a trápí se kvůli tomu. Ale sama od sebe bych ty lidi rozhodně "sprdnout" nešla.
Sama například nelyžuji a nehraji počítačové hry, ale svým dětem bych rozhodně neřekla: "Já to nedělám, tak vy to nebudete dělat také a co si to vůbec dovolujete chtít lyžovat a hrát počítačové hry."