Přidat odpověď

Jaký je rozdíl mezi tímto a celodenní chůvou pro dítě, jen aby matka mohla do práce, když
1) to, co vydělá, dá chůvě
2) ekonomicky to ta rodina nepotřebuje a viz 1) to ani k ničemu není
3) v kariéře by to matce nijak neuškodilo, jenže matka má pocit, že když do práce nebude chodit, tak jako by nebyla - práce je to místo, kde se předvádí, nakrucuje, dělá trapárny, chodí s kamarády na obědy a po večerech na mejdánky a nemůže to o omezit.
Dítě plánované, chtěla sama...
Táž matka se chlubí, že půlroční dítě jí klidně mává, když odchází do práce, a rok později si stěžuje, že když by dítě s chůvou i odešlo k chůvě domů a že dítě, když upadne, běží se utěšit k chůvě a ona mu říká: "Janičko, ale já jsem tvoje maminka." A kouká jak puk.
Kdyby holka četla Matějčka nebo základy vývojové psychologie, tak by věděla.
Věci, které můžete říct dopředu, ale nebude je chtít slyšet. Nebude se jimi řídit. Klidně si dětsví svého dítěte nechá ukrást.
Pak se bude jen divit, proč ji dcerka jednou nechá na LDN, jen tak.
O krizi otcovství se mluvilo hodně, a dost se to zlepšilo. Mám však pocit, že nastala taky krize mateřství - a to i u bystrých, hodných, dobře vychovaných holek, který si děti přejou, tak správně, ne pro svoji reprezentaci nebo pro to, že "to ještě nemám", ale tak správně. A pak ejhle... Dítěti jsou 3 měsíce a ony jako strašně musí do práce....
Naštěstí jsou také osvěžení ve větách, kdy máma 4 dětí po 12 letech doma prohlásí: "Cože? Do práce? Ne, to mi fakt nechybí! Jsem s nima doma šťastná."
Kolik matek říká "dítě mě omezuje". A kolik znáte těch, co dnes říkají: "Dítě mě obohacuje." Hmm?

Také obecně klesla zodpovědnost, vztah k plnění závazkům, povinnostem, atp.