Přidat názor k článku To už tady bylo…

Já pracuji na plný úvazek od dceřiných 10 měsíců. Nevidím jediný důvod, proč bych neměla. Malou hlídá tchýně a tatínek, který pracuje z domova. Nevšimla jsem si, že by mě dcerka postrádala, hysterický pláč při odchodu do práce se nekoná. Dopoledne je s babičkou, po obědě spí, pak je s tatínkem a kolem 16 hod. přichází máma.Dcera je se mnou až něž jde spát, mezi 20-21 hod. O nějakém traumatu nemůže být ani řeč, i když nepochybuji o tom, že jsou děti, které by takové odloučení od maminky těžce nesly. Je to individuální.Kdyby mé dítko bylo plačtivé,nervozní a bázlivé, asi bych si hooodně tu práci rozmyslela...Mimochodem, pracovat jsem šla dobrovolně, nic mě nenutilo, ani finanční situace, ani kariéra-nastoupila jsem do jiného zaměstnání, než před těhotenstvím. Mateřství mě neubíjelo, dítě jsem přijímala v pohodě a s láskou, neměla jsem pocit,že bych nějak zakrněla, nebo mi něco utíkalo...Přesto jsem šla a nelituji toho. Práce se mi líbí a moje holčina tím nijak netrpí.