Přidat odpověď

Natanelo,
tomu se říká etiketa . V rámci pravidel slušného společenského styku se doporučuje nerušit náboženský obřad v sakrálním prostoru, do kterého jsme přišli a zachovávat úctu k náboženskému projevu a cítění ostatních - volně řečeno. To neplatí jen pro kostely, ale pro jakékoli sakrální prostory. Povstání v některých částech bohoslužby je bráno jako projev úcty k náboženskému prožitku zbytku věřících v tu chvíli - oni také vstávají či klekají ve chvílích, kdy se v průběhu bohoslužby konají nějaké její významné části. Klekat nikoho nikdo nenutí. Nemyslím si, že to je "účastnění se rituálu". To by bylo možné, pokud by po nevěřícím někdo chtěl, aby opakoval slova modliteb, účastnil se nějakých úkonů apod. a to nikdo nechce - ba naopak. Připadá mi to pro nevěřícího stejné, jako jiná doporučení slušného chování - ostatním se mnou bude příjemněji, když dokážu respektovat jejich hodnoty a vážnost chvíle, kterou prožívají, přestože se s nimi nemusím ztotožňovat. To není pokrytectví vůči Bohu, toho víc zajímá vnitřní postoj, než poloha těla, to je ohleduplnost k druhým.