Přidat odpověď

Evi, z toho co jsem vyčetla, tak se dítě starala druhá babička a tchýně až po přestěhování, zřejmě méně než rok. A asi ne celodenně, ale jako výpomoc odpoledne po školce. Nepovažuji za nemožné, že dítě babička nemá ráda. Takových je hodně. Byla chyba otce, že ji požádal o pomoc, ale zřejmě si neuvědomoval, jak moc je vztah špatný. A pokud by moje máma vyhodila nadílu pro děti (u nás doma), tak bych se s ní taky zhádala.

Jinak já sama jsem byla neoblíbené dítě své babičky, která mě asi do tří hlídala, když byly naši v práci. Ta paní mě nemohla vystát, ale naši to brali pořád v pohodě. Až už jsem začala mívat pravidelně modřiny, tak teprve začali celou věc řešit. On si člověk skutečně nerad přiznává, že babička nemá ráda své vnouče. Jo a taky jsem díky ní přišla o nějaké hračky (které mi koupili rodiče), za trest mi je naházela do popelnice. Do dneška si pamatuju, jak jsem se musela dívat, že mi moji Máňu odváží popeláři na spálení... Jenže jsem to nedokázala rodičům říct, byla jsem příliš malá a babička byla dospělá a měla přece pravdu, že?

Jo a dohadování před dětmi znám moc dobře. Tchánovi je zcela jedno, jestli jsou děti u toho, klidně za mě začne být i sprostý. Teda teď už ne, neb se nevídáme, ale to je jiná věc.