Přidat názor k článku Matka s kočárkem - obtížný hmyz?

Bohužel, musím souhlasit. Já jsem se s tímto přístupem setkala už i před těmi 5 lety.Nejen že jsem často musela kočár vytáhnout do tramvaje sama a trvalo to dlouho, lidé vztekle odcházeli k vedlejším dveřím, ale nepomohl nikdo - kdo taky? - náctiletý floutek se škodolibým úsměvem? dáma na podpatcích, která je ráda, že se na nich ustojí? důchodce s berlí? Jednou se mi stal zázrak a na pomoc přispěchal sám řidič, naopak jednou, když jsem zůstala na konečné stanici ve voze sama a požádala o pomoc robustní řidičku, sdělila mi, že tady od toho není a nechala mě, ať se trápím sama. V takových chvílích nevíze, zda řvát či brečet. Když už malá capkala sama, kočár jsem z těchto důvodů nechávala doma, aby nebyl příteží, ale v přeplněném dopravním prostředku, když jedete půl hodiny přes celé město a máte na rukou 1-2 leté dítě, nepotkáte téměř nikoho, kdo by vás s ním pustil sednout - zvláště ženy nikdy. Věty jako: ,,Taky jsme si to musely zažít" od paní, která na mateřské zcela určitě tramvaj nezažila, jelikož ještě nejezdila:-) nebo ,,Nemá se tahat a má sedět s děckem doma, má snad mateřskou, ne" mě zpočátku iritovaly, pak trápily a nakonec jsem na ně kašlala a přecházela je s úsměvem.
Opravdu je to o lidech, ale kde ty slušné hledat, když jich je jako šafránu? A jak takoví lidé asi vychovají nebo vychovali své děti?