Posledni 4 roky jsem porad handicapovana - tehotna, s kocarem, tehotna s kocarem, s kocarem a ditetem.... a NEMAM PROBLEM.
Jsem bez auta, takze jezdim pravidelne prazskou MHD (zdravim nepristupne stanice Kacerov a Smichovske nadrazi! ;o)), taky chodim na socialku, postu, do lekarny a jinam. A mam pusu, umim se usmat a pozadat o pomoc. Pokud si dobre pamatuju, stalo se mi jednou, ze by mi nekdo nepomohl, kdyz jsem pozadala.
Posledni rok jsem vetsinou hledala dva lidi na pomoc, mela jsem kocarek a za ruku Toma, ktery neumel chodit do schodu a ze schodu. A nabizeli se i sami, ze mi pomuzou s kocarkem, vezmou Toma za ruku, mladi, stari, muzi, zeny..... mozna ziju jinde, potkavam jine lidi.
Vim, ze je cestovani s detmi a kocarem opruz nejvetsi, ze jsou nekdy lidi neprijemni a schodu je vic, nez jsem ochotna spocitat, ale da se to zvladat. Zakladem je, ze se nebudu citit jako obtizny hmyz - ja prece, krucabombasnek, nemuzu za to, ze jsou vsude schody a ze sama neuzvednu kocar.
J.
Předchozí