S tím úsměvem je to fakt - jedinkrát, kdy mě poslal chlap do háje, že nastupuje jinýma dveřma a s kočárkem nepomůže, to bylo, když mě strašně bolely zuby a vypadala jsem podle toho.
Na druhou stranu je to opruz, kdykoli se člověk vydal do města, pořád opakovat - dobrý den, pomohl byste mi prosím s kočárkem? - dobrý den,.....a občas to proložit trošku razantnější diskuzí na téma, jestli ta plošina pro kočárky je pro kočárky nebo pro bednu s televizí, jestli by si dotyčný mohl přestat pokládat tašku na hlavu mého dítěte ve sporťáku atd.atd.... I na tu poštu dojdu, ale taky vím, že ji před pár lety rekonstruovali, a navzdory zákonu, který to vyžaduje, neudělali do patra výtah ani bezbariérový přístup a schody jsou velmi úzké a točité...mě osobně to štve. Je pravda, že to je jen na pár let, ale jsou lidi, kteří s tím bojují celý život.
Předchozí