Přidat odpověď

Jendo, ono koho vinit je na jinou debatu (mohou za to oba dva), ale to je opravdu na jiné téma.

To, že ženská, která je vdaná (a má třeba i děti) potká chlapa, který ji bude přitahovat, imponovat a do kterého se pak i třeba zamiluje - ale ano, dovedu si to představit, to pro mě opravdu není sci-fi. Otázkou pak ale je, jak s tím naloží. A tady si podle mého názoru musí odpovědět každá na pár otázek o kterých jsem v mém prvním příspěvku psala - tedy co pro ní znamená manželství, jak jej chce prožít a co pro ní znamená její vztah k manželovi a pak co pro ní znamená on sám a jak jejich manželství funguje a na jakých základech stojí. Na základě odpovědí pak přijde i její následná reakce. A protože i odpovědi budou velice různé, reakce a chování každé z nás se budou různit také.
Pokud si ale hypoteticky představím, že by se mi to teď přihodilo, tak já osobně do toho prostě nepůjdu (a třeba si to "zamilování" prožiju vnitřně "uvnitř sebe samé"). Protože jsem do manželství vstupovala s tím, že je to na celý život a pro vše dobré a zlé (jo, možná jsem naivní, ale je to tak), protože bych nemohla dávat lásku dvěma mužům najednou, protože bych neuměla rozdávat fyzickou lásku dvěma najednou, protože uvnitř sebe sama bych lhala a přetvařovala se, protože bych věděla, že ubližuju, asi by to uvitř mě bublalo takže bych nakonec vybouchla.Protože manžel (i přes to vše co mi způsobil) je pro mě tím jediným chlapem, je mojí součástí, bez které bych velice těžko žila. Protože manželství je pro mě vztah, který mi dává, ze kterého já čerpám energii, náboj do života .....a tohle nechci ztratit, nechci o toto přijít, i když je to někdy opravdu těžké, i když na vztahu je pořád nutné pracovat, aby byl takový jak má být (nebo takový, jaký chceme aby pro nás byl). Možná to někomu bude připadat naivní, ať, třeba jsem tu za exota, ale prostě to tak cítím.
Samozřejmě tento můj postoj je ovlivněn určitou zkušeností, okolnostmi.... a jak už jsem napsala, v životě se může stát cokoliv a já třeba za deset let bych napsala něco jiného.

Můžu se tě na něco zeptat? Píšeš, že svého manžela miluješ, ale spíš i s jinými. Miluješ i ty ostatní? Je to taková ta láska - že jsi schopná pro ty ostatní udělat vše? A co s tím odhalením? Dobře, když připustím, že se to na stoprocent tvůj manžel nedozví, určité procento pravděpodobnosti, že se to jednou provalí tu je (víš, u nás se to provalilo takovou naprosto hloupou shodou okolností).... víš, co bys potom dělala?

(prosím neber to jako útok, ale myslím, že tato diskuze se tak trochu rozproudila a je zajímavé číst různé názory)