Přidat odpověď

Fluo, to co píšeš opravdu nemůžeš posoudit, pokud jsi v té situaci nebyla. Já byla více než 10 let skálopevně přesvědčená, že mi za to žádný chlap nestojí, tak jak píšeš... že kdyby k tomu někdy došlo (k té zamilovanosti), prožiji si ji v sobě, protože manželství a bla bla bla (promiň) a pak se stalo, že stojím na louce a někdo mě líbá... po více než 10 letech naprosté věrnosti... v duchu si nadávám, co to dělám, ale líbí se mi to, sakra, moc se mi to líbí. Neumím ti to popsat, ale toužila jsem po dalších dotecích, po dalších polibcích. A svého muže jsem přesto po celou dobu milovala. Jen jsem se zamilovala ještě jinde a ten někdo toužil po tom samém co já. Pokud si to neprožiješ, tak to nepochopíš, to mi věř! Taky jsem nechápala... ale je to silnější než ty, nevím, co by se muselo stát, abych se tehdy nestala jeho milenkou. Všechno to do sebe zapadalo, jako kostičky... nic nebylo násilné, prostě nás to k sobě táhlo jako dva magnety, nešlo s tím nic udělat! A znovu opakuju, že myslet si můžeš co chceš, když jsi si tím neprošla, ale jen kdyby jsi byla v té situaci, můžeš posoudit, jak by jsi prošla... a věř mi, že by jsi dopadla stejně jako my