Přidat odpověď

Jednou jsem šla s dětma, malý byl ještě v kočárku... šli jsme do takového prudkého kopce, já tlačila kočár a staršího doslova táhla za ruku, byla jsem uřícená, upocená, unavená a vedle mě zastavil můj manžel, v autě, na místě spolujezdce ona... přísahám, že se tvářila, že tam NENÍ, manžel stáhl okýnko a mluvil na mě - přes ní - a ona byla neviditelná, asi... aspoň si to myslela. Tehdy mě to poprvé napadlo. Ach já naivní kráva