Přidat odpověď

Vzpomínky mám pěkný. I přesto, že dcerka šla zadečkem napřed a porod byl komplikovaný. Nepříjemná PA a tak dál.... ale všecko jakoby se časem smazalo, zůstalo jenom to hezký. Skoro všechno mám zamlžený, jenom si pamatuju jak mě šili, já sem se dívala na zlatou věžičku, která je vidět z okna porodnice, vyšlo slunko, ta zlatá barva se rozsvítila a mně bylo tak hezky, jak to bylo všechno kýčovitý... najednou takovej klid a štěstí. No ty jo, takovou blbost si pamatovat :)))
Udělala bych několik věcí jinak, nenerodila bych asi dcerku otočenou koncem pánevním přirozeně, kdybych měla na výběr, šla bych na císaře, né kvůli sobě, ale potom měla dost problém s nožičkama.
Rodila sem vlastně ještě s preeklampsií, s epilepsií, nevyspalá, porod vyvolávaný, malá nedonošená. Ale všecko dopadlo dobře, obě sme z toho vyšly zdravý, takže už se tím dál nezabývám a nebabrám se v tom, jestli sem měla právo na Yal gel nebo jestli mi museli dávat nálev nebo jestli mi museli dvakrát dělat Hamiltona... vem to čert. Je to pryč a vzpomínky zůstaly jenom pěkný.