Nedá mi to, abych nereagovala na tvoji připomínku o tom, že je důležité, JAK ta máma žádá o pomoc. Mě se nestalo, že by mi někdo odmítnul, ale vždycky jsem se umála, POPROSILA a dodala, že kočár je na mě těžký. TeĎ čekám druhé dítě a cstou z práce na mě doslova houkla mládá paní s kočárkem, něco jako: "Vemete se mnou ten kočár, nebo se mám tahat sama?" V duchujsem jí jednu vrazila, ale slušně jsem jí řekla, že jsem v sedmém měsíci, ač na to nevypadám a jsem hodně unavená, takže jí jistě nebude vadit, když požádá někoho jiného. Než jsem dořekla, už u ní stál nějaký kluk a kočár jí zvedal. Ale paní mi zcela hnusným tónem sdělila, že mi ze srdce přeje, abych taky musela "žebrat", až se to malé narodí a že teprve poznám, co je to únava, až si nebudu doma jenom přeskládávat výbavičku a budu muset něco dělat. Tvářila jsem se, že ji neslyším a ani jsem se nesnažila jí říct, že už mám doma jedno dítko a že právě jedu po devíti hodinách z práce, kde jsem zhruba 7 hodin chodila.....
Pak jednoho opravdu přejde chuť maminám pomáhat.
Předchozí