Přidat odpověď

Na první porod nevzpomínám moc ráda, protože byl dlouhý, byla jsem převezena na pokoj, kde ležely maminky po těžkých porodech, tak bylo o nás vzorně postráno. Druhý porod byl velice rychlý a na pokoji jsme byly 3, z toho jedna maminka, která u sebe neměla miminko a pořád brečela. Pak jsme se dozvěděly, že chlapeček byl postižený, tak to na nás působilo dost traumaticky. Navíc malá dost plakala, já málo mlíka, do toho jsem dostala šílený průjem a horečky, po 3 dnech mi udělali výtěry a bylal z toho salmonela jak hrom. Ani nebudu popisovat tu paniku mezi pediatry na novorozeneckém odd. Všechny miminka od nás z pokoje musela na výtěr, pokoj pak vysvítili horským sluníčkem, já slabá jak moucha. Místo toho, abych pořádně jedla kvůli mlíku, tak jsem chroustala suchý rohlík a hořký čaj. Ještě, že máme v místě bydliště rozumnou doktorku, která mi řekla, ať se 4-denním miminkem na žádnou Bulovku nejezdím, že salmonela odejde z těla sama po pár týdnech a že když budeme dodržovat přísnou hygienu, že se ostatní členové rodiny nenakazí. Jenom takovou perličku, když mi naše pediatrička dělala ihned po návratu z porodnice výtěry, tak mi asi po 3 dnech volala, že jí volali z laboratoře, že je to salmonela na x křížků a že k nám hygienická stanice vysílá lidi na celkovou desinfekci domácnosti, hlavně koupelny a WC. Naštěstí nás MUDr. zná od batolecího věku, celou rodinu taky, tak se přimluvila, aby k nám nejezdili, že jsme rodina velice čistotná a že ona sama na všechno dohlídne. Je zlatá.