Santerio,pravděpodobně máš malé dítě (předpokládám, že nepozoruješ spícího puberťáka a nerozplýváš se nad tím zázrakem
))... možná tak, že přišel domů před půlnocí
) ). Neboj, měla jsem to také tak,v roce 1992 u první dcery mně nejvíc děsila ozonová díra, brečela jsem nad obrázkama osleplých ovcí v Austrálii a dávala si tytéž otázky, které si pokládáš ty. A to naštěstí nebyl internet... Neuměla jsem si představit, že někdy půjde sama ven, bude ve školce sama, půjde sama ze školy, poprvé přes město do lidovky, pojede někam sama vlakem, bude chodit domů po půlnoci,atd. Teď to všechno dělá, v létě (jako čerstvě 18letá) pojede "aupairovat" do Anglie nebo Francie. Bojím se, ale tak nějak jinak. Mám ještě další tři děti a věř, že s narůstajícím počtem a věkem dětí se to bude zlepšovat. A pokud tvé strachy a obavy budou stále stejné, případně se budou stupňovat, bude možná lepší se svěřit nějakému odborníkovi. Pak můžeš udělat peklo ze života dítěti, sobě i okolí. Přeju hodně štěstí. P