Přidat názor k článku Mám strach o dítě

to je ta odvrácená strana rodičovství. Strachu se už nikdy nezbavíš. Maximálně bude slabší, nebo silnější, podle okolností.
I když mám o své děti strach, tak nechávám svého syna (7) chodit samotného s kamarádem do skauta (je to daleko, přes rušnou křižovatku), protože to chce zvládnout a zvládá to, je na sebe pyšný,narozdíl od své plašící matky, která trne, než tam dojde. Ale je mi jasné, že je mou povinností své děti pomalu vést do dospělosti a předávat jim zodpovědnost a samostatnost, mé pocity (řvou neééééé) jdou stranou, já nejsem důležitá, neustálá ochrana nic neřeší.
Syn je poučený, že s nikým cizím se nesmí bavit, nikam chodit, přes cestu přecházet opatrně apod., ale některým věcem se nedá zabránit a tak se bojím, ale snažím se svým strachem neovlivňovat syna.