To co píšeš, zažívá asi každý ale ve velmi RŮZNÉ intenzitě. Záleží na vrozené povaze. Někdo je úzkostlivější a někdo zase větší kliďas a flegmatik. Ano, pokud o tom zapřemýšlím, taky se bojím, ale já o tom prostě moc často nepřemýšlím, nenapadá mě to a podněty zvenku (televize, noviny) mi neevokují souvislost s mými dětmi.
Chci mluvit jen za sebe, ale jak se ptáš, jestli setak strašně bojí i věřící matky, tipla bych si, že snad méně. Tam bych čekala jistou odevzdanost se do rukou Božích a víru, že na to (ochranu našich dětí) nejsme sami. Ale opakuji, že mluvím za sebe a ne za ostatní věřící matky.
Ale čeho se bojím možná víc je, aby tím vrahem nebo kre.enem za volantem nebylo jednou moje dítě. Myslím, že to by bylo pro mě ještě tisíckrát horší. A bohužel ani tuto jistotu mi nikdo nedá.
Předchozí