Kazda matka se boji, jde jen o to, jak to zvladne a co z toho preda diteti.
Kazde dite se rodi do nebezpecneho sveta. Tvoje matka se o tebe taky bala, tvoje dcera (syn) se taky budou bat o svoje deti. Je to normalni.
Co si ale myslim, ze neni normalni je paralyzujici strach. Znala jsem matky, ktere hruza o svoje deti vedla k tomu, ze detem vsugerovaly, ze svet je strasne nebezpecne misto, ve kterem lze prezit pouze a jedine tehdy, pokud se nikdy nepusti maminy sukne, coz je chyba.
Svet JE nebezpecne misto. A ukolem rodice podle me je, to diteti zprostredkovat, pripravit ho na to, ale zaroven v nem vypestovat jistotu, ze pri dodrzeni urcitych pravidel se nebezpecnost snizuje. Jiste, vliv nahody nelze vyloucit nikdy, ale to je proste zivot. Dite bude v tomhle svete zit, bude zit samostatne a my ho na to musime pripravit.
Rodic by nemel zavirat oci pred nebezpecim, mel by vedet, co hrozi (jiste, pedofila si predstavi kazdy, ale kdo pred 10-ti lety vedel neco o nebezpecich internetu... kdo vi, co bude za 10 let). Zaroven ale musi byt dostatecne dusevne vyspely na to, aby se z toho nehroutil a zbytecne neprenasel svoje desy na dite.
Nastesti dite roste postupne a rodic ma dost casu se pripravit, ujasnit si kde co, dozrat k nazorum apod.
Předchozí