Přidat názor k článku Mám strach o dítě

Vkládám hezký popis mateřského strachu:
Mám dvě Achillovy paty. Nejsou na mém těle, ale pochází z něj. Přiznám se, že Achillovi závidím, že jeho slabé místo má na sobě. Neustále má přehled, kde se nachází, v jakém je stavu a co potřebuje. V případě ohrožení ho může schovat do pevné boty a ví, že tak bude ve většině případů ochráněno. Když si ho náhodou otlačí, tak ho stačí namazat bylinkovou mastí, popřípadě zalepit a za pár dnů je zase fit.
Ta moje dvě slabá místa jsou na mě sice stále závislá, ale přitom už mají kus své osobní svobody. Né vždy mám přehled, jak se jim daří, kde se nacházejí a jestli se jim náhodou neděje nějaké příkoří. A to je právě to, co mě občas tíží. Je to strach, že ta moje dvě děťátka vlastně nemůžu dostatečně ochránit od všeho zlého. Možná, že ještě horší je vědomí, že právě bolest a překážky jsou na životní cestě nevyhnutelní společníci a že bych své děti vlastně ochudila, pokud bych je nenechala prožít obě polarity světa.
Od té doby, co jsem se stala matkou, si připadám jako otevřená perlorodka. Ochranná skořápka povolila a jsem tudíž velice zranitelná. Bráním svoje dvě perly, ale zároveň je musím nechat interagovat s okolním světem. A někdy to bolí. Stačí pár zakašlání naší starší, nebo chvíle pláče našeho mladšího a už se ve mně aktivují poplašná světélka. Zachránit, ochránit, schovat, uzavřít…a ono to nejde, ani kdybych chtěla.
Jinak souhlasím s výše uvedenými názory, že naše děti se narodily ve strovnání s jinými na bezpečném místě a v bezpečném čase. Není válka, hladomor, je úžasně dostupná lékařská péče, atd. Naše doba má jiná rizika, ale naše děti mají velkou šanci žít spokojeně.