Přidat názor k článku Mám strach o dítě

Takhle panickou hrůzu jsem také neměla. Ale je pravda, že jsem byla hodně odvážná, měla jsem ráda dobrodružství, adrenalin... Při prvním těhotenství se to změnilo, teď jsem mnohem opatrnější. A zprávy taky neposlouchám, člověk by z toho měl akorát depku.

Jak to říká můj manžel: dřív nebyla televize, tak každý znal dění akorát o dvě vesnice dál. A když by někdo řekl, že támhle někde v Afghánistánu se válčí a v Mexiku si mafie navzájem podřezávají hrdla, tak by každý řekl: "No a co, vždyť je to tak daleko." Zatímco takhle jsme díky technickým vymoženostem propojeni s celým světem, a ze zpráv se samozřejmě dozvíme hlavně to negativní, hrozné, šílené, nad čím rozum zůstane stát.

Řešení? Doma - vést děti k opatrnosti a prozíravosti. A duševně - pokud nejsi schopna najít víru, tak alespoň něco vyššího, dobrého, co přesahuje to zlo kolem.

Ještě k tomu zlu v životě křesťana - také si nemyslím, že by to Bůh dopouštěl jako požehnání. Ale věřím, že všechno zlé dokáže obrátit v dobro. A že dá člověku sílu všechno překonat. Nemluvě o tom, že dá pokoj do srdce, aby se člověk zbytečně nebál toho, co třeba vůbec nikdy nenastane...