Přidat názor k článku Mám strach o dítě

to je fakt... ale pamatuju, jak jsem si, když jsme přišli o dítě, říkala, že vlastně nechápu, jak může někdo v takové chvíli od Boha odejít. Protože tím se zbavuje té jediné skutečné opory, kterou má... Neznamená to, že jsem si nemusela projít různými vlnami emocí, vzteku či beznaděje... ale dokonce i když jsem Pánu Bohu nadávala, tak On byl se mnou...
Jinak ne, že bych se někdy o své děti nebála, vím, že špatné věci se stávají i lidem, kteří na Boha plně spoléhají a žijí s ním - ale moje jistota není v tom, že se nic nestane, ale v tom, že Bůh je nad tím, že má věci pevně v rukou, prostě v Něm samotném... špatně se to vysvětluje, ale tenhle můj klid je ještě hlubší, než před tím, než jsme o dítě přišli. Jinak dlouho to bolelo, ale i to Bůh uzdravuje.