Když zjistím, že něco nemůžu ovlivnit, tak mám smíšené pocity. Na jednu stranu cítím úlevu, že to tedy nemusím aktivně řešit a vinit se z toho, ale na druhou stranu mě štve ta bezmoc.
Ale jinak takovéto kdo ví / Bůh ví, k čemu je to dobré, moc dobře znám - ostatně jako každý člověk. Také jsem v životě mnohokrát byla ráda za nepříjemné věci, které mě potkaly. Tím ale samozřejmě nemyslím žádná neštěstí.
Když jsem byla malá, tak mi maminka říkala, že všechno špatné je pro něco dobré. Dlouho jsem o tom uvažovala a pak se jí zeptala, k čemu je dobré třeba to, že někoho přejede auto. Maminka mi odpověděla, že je to dobré k tomu, aby se nad tím ostatní zamysleli a dávali si větší pozor při přecházení silnice. Přišlo mi to jako velmi zajímavá odpověď, ale přesto jsem byla smutná, že lidé umírají na silnicích.
Jinak ještě k těm dětem - člověk se neustále snaží jak šílenec, aby byly šťastné, nic jim nechybělo a nic se jim nestalo, ale nikdy neví, co na ně život nachystá...
Předchozí