Ano, to já vím, že ti lidé chtějí člověku pomoci. A to mi právě pomáhá tyhle situace ustát. Kolikrát se mi stalo, že mi někdo řekl něco nevhodného a já bych nejraději vylétla z kůže, ale pak jsem si řekla: "Klídek, on to vlastně myslel dobře, tak na něj nebudu protivná." Ono jde často o to vycítit, co ten člověk v tu danou chvíli potřebuje - jestli nechat v klidu nebo slyšet něco povzbudivého, a pokud ano, tak co povzbudivého by to mělo být. Troufám si tvrdit, že mám na tohle většinou dobrý odhad, i mi to druzí často říkají, ale uznávám, že jsem to tehdy opravdu nevychytala. Ale už jsem se naučila, když má někdo nějaké potíže, se ho rovnou zeptat, jestli chce nechat v klidu nebo mu pomůže si popovídat. Ono kolikrát fakt stačí jenom vědět, že máš za kým jít, že tě ten druhý rád vyslechne. A ani pak člověk tu možnost nemusí využít.
Předchozí