Ještě jednou k MHD....
Jak jsem psala, pokouším se jezdit nízkopodlažními autobusy, ale i to má bohužel svá úskalí :o( Bydlím mezi dvěma zastávkami metra, takže autobusy bývají mnohdy napcané. Když vjedu do autobusu s kočárem a uprostřed sedí čtyři těžce pracující lidé, mládež, či důchodci, je to stejně jedno..., na sklopných sedačkách, které se dají použít, pokud je plošinka volná, tak na mě všichni nevraživě koukají, co se tam cpu s kočárem, když oni si tak pěkně pohodlně sedí .... Vždy se usměju a požádám o místo, ale někdy to nefunguje, lidé jsou hluší...., tak pak následuje víc nahlas zmínka o plošince na kočárek a ještě znovu slušné požádání, a pokud ani to neuspěje, tak jim prostě vjedu na nohy...
A taky ještě jeden postřeh. Mám za kočárkem kiddyboard pro starší holčinu a už jsem si nejednou vyslechla, jak můj "dlouhý" kočárek překáží... Přitom je pořád stejně dlouhý, neboť malá stojí mezi kočárem a jeho madlem.
A nejvíc mě dojímají důchodci, kteří potřebují být nutně vždy v autobuse první nebo první z něj, a v lepším případě mi pouze okopou kočár, nebo zatarasí cestu :o(
Přesto všechno se snažím být vždy na lidi příjemná, ale někdy se holt musím ozvat, protože bych prostě třeba taky z autobusu nevystoupila!
Předchozí