Jednou jsem stála na zastávce autobusu, který jezdí směrem k jednomu hypermarketu. Zrovna byl den kdy začínaly nové slevy a zastávka byla plná důchodců. (Nejela jsem nakupovat, při cestě tohoto autobusu bydlím). Přijel autobus a důchodci se mezi sebou mlátili berlama a žduchali se aby se do autobusu dostali. Když jsem to uviděla, předem jsem vzdala tento marný boj a čekala na další autobus. Po čtvrthodině se to opakovalo znovu a já opět čekala na další autobus. Po třetí už jsem jednoho stetného pána slušně a s úsměvem požádala o pomoc a ten na mě začal řvát, kam se to cpu že on je v důchodu a že ho všechno bolí a že ta dnešní mládež vůbec nebere ohledy. (je mi 26 let) Samozřejmě se přidali i ostatní důchodci, že oni nemají čas a všechno jim vyprodají a já že se flákám doma a můžu si jet nakoupit kdykoliv. Pak se zavřely dveře autobusu a ten zase odjel. To už moje nervy nevydržely a rozplakala jsem se. Pak tam přišli dva pankáči s barevnýma vlasama, kterých bych se normálně bála že mě okradou, nebo budou neslušní a ti se mě zeptali proč pláču a jestli nepotřebuju pomoc. Vše jsem jim řekla a když přijel další autobus a kluci se chopili kočárkua začali ho vynášet nahoru, najednou ti důchodci počkali a nedovolili si vznést ani jedinou námitku. Ještě bych ráda podotkla, že s tímto autobusem a důchodci má problém nejedna maminka. Jinak mám docela kladné zkušenosti s ochotou, jak v obchodech, tak na úřadech.
Předchozí