Ahojky, přesně tohle také pociťuju, především večer, když jde má dvouletá jediná dcerka spát a já mám čas přemýšlet.
Šílim ze zpráv které čtu nebo vidím. Naposledy ta prasečí chřipka, kterou tolik nafoukli. Když přišla návštěva a zakašlali si, tak jsem hned viděla potencionálního bacilonosiče této chřipky :-D
Svěřila jsem se i lékaři, že mám snad panickou hrůzu o svou dceru a že si nedovedu představit poslat jí o prázdninách k babičce, nechat jí samotnou ve školce, že jednou bude muset chodit sama ze školy a do školy...
ten mi sdělil, že trpím jen přehnanou úzkostí a strachem.
Nevím, jak je to u více dětí, jestli tím obrovským strachem trpím jen proto, že lpím na svém jedináčkovi, nebo jestli to tak mají i maminky 2,3... dětí?
Každopádně mám strach z budoucnosti, teď doma ji můžu před ledaským a ledasčím uhlídat. Ale né vždy ji budu mít na očích.
No jinak jsem ráda, že nejsem sama takovej strašpytel