Přidat názor k článku Matka s kočárkem - obtížný hmyz?

Mno, ja mam take s lidmi, kteri mi pomahaji s kocarkem a starsim ditetem, vcelku dobre zkusenosti. Ostycham se o pomoc nekoho pozadat, ale vzdycky se nekdo sam od sebe nabidne, nekdy je mi to az hloupe, kdyz je to treba nekdo s velkou taskou a podobne. Casto od pomahajicich osob slysim i vynalezave nadavky na autory stanice metra Smichovske nadrazi (kdyz mam dost casu, jdu radeji jednu stanici pesky a nastoupim u Andela). V autobuse se obcas nekdo osklive kouka, ale to je mi jedno, je to mensina.
Do tech obchodu, kam se s kocarkem fyzicky nevejdu, se necpu, a zakaz vstupu s kocarkem u tech ostatnich nekontroluju. Nakup davam do kocarku a nikdo mi za to nenadava. (Mam v zaloze zdvorilou otazku "mohl byste mi prosim poradit, jak to mam udelat jinak?", ale jeste jsem ji nemusela pouzit.)

Ale stejne je fungovani s kocarkem unavne. Nastupovani a vystupovani je namahave, i kdyz vam nekdo pomaha. Nikdy nevim predem, jestli prijede autobus, kam kocarky nastupuji do druhych dveri nebo do tretich, takze nemuzu byt u dveri pripravena a nastoupim v okamziku, kdy uz je plosina plna a lidi museji (neradi, pochopitelne) uhybat na horsi mista. K bankomatu u Andela vedou tri schody a tesne za nimi jsou dvere, ktere se otviraji na kartu, takze musim pro penize chodit jinam. A kdyz vystupuju doma z autobusu a rikam ten den uz po ctyriapadesate "dekuji vam, jste moc hodny", pripadam si uplne vyzdimana a rikam si, ze priste snad pojedu radsi autem.

Jenze, co kdybych pak musela rikat: "dobry den pane, prosim vas, byl byste tak velice hodny a pomohl mi zaparkovat do te uzke mezery?"
:-)